Slzy a smutek. Slovenští hokejisté chtěli medaili

Po čtyřgólové smršti od týmu Suomi byli svěřenci Jána Filce hodně skleslí a objevily se i slzy. Čtvrté místo, nejlepší pro samostatné Slovensko v historii, není pro hráče v současné chvíli žádnou náplastí.

"Byli jsme velmi blízko, pár minut od medaile. Hráli tady nejlepší hráči na světě. Porazili jsme Rusko, Švédsko. Škoda, bohužel to nevyšlo," řekl novinářům se slzami v očích obránce Ľubomír Višňovský. "Jednou v životě jsme se dostali tak vysoko na olympiádě. Škoda, že jsme toho nevyužili. Strašně to bolí, vrátit to ale nejde."

Útočník Pavol Demitra režíroval gólem a dvěma asistencemi ve druhé třetině obrat na 3:1. Útočník Vancouveru ale bude mít svou domácí halu spojenou s negativní vzpomínkou.

"Zápas jsme si prohráli sami. Když vedeme 3:1, nesmíme se nechat vylučovat. Na jedné straně můžeme být hrdí na to, co jsme na olympiádě dokázali, ale na druhé straně je neuvěřitelné takto prohrát zápas. Čtvrté místo nikoho nezajímá, je to jako skončit poslední. Tahle chyba nás bude mrzet do konce života," řekl Demitra, který se dostal do čela kanadského bodování turnaje.

"Hodně jsme chtěli medaili a je to pro nás momentálně hořká pilulka. Na začátku třetí třetiny jsme byli ve velmi dobré pozici, ale pak jsme byli často vylučováni a to nás stálo lepší výsledek. Některé fauly rozhodčí nemuseli pískat, ale s tím nic nenaděláme," prohlásil Marián Hossa.

Rozhodčí Slovákům nepřál

Slováci v semifinále s Kanadou po snížení z 0:3 na 2:3 v závěru ve velkém tlaku sahali po vyrovnání. Stejně tak proti Finsku za stavu 3:4, ale štěstí v koncovce při nich opět nestálo. "Myslím si, že všichni můžeme být hrdí. V celém turnaji jsme předvedli hodně dobrého," připojil Marián Hossa.

Kvůli olympiádě se vrátil po téměř šesti letech do reprezentace sedmatřicetiletý Žigmund Pálffy, který po přerušení kariéry v roce 2006 hraje třetí sezonu ve slovenské Skalici. Také on cítil hluboké zklamání. "A tyto pocity v nás asi zůstanou po celý život. Oslabení nás stála spoustu sil. Kluci, kteří hráli přesilovky a pak i oslabení, byli dost vyčerpaní," řekl jediný zástupce slovenské extraligy na turnaji.

Pálffy si postěžoval na metr kanadských sudí z NHL Paula Devorského a Brada Watsona. "Rozhodčí některé fauly nemuseli odpískat, prakticky nás to stálo bronz. Hodně to bolí. Góly, které jsme dostali ve třetí třetině, byly hodně kruté. Člověk by se pomalu nesměl dotknout soupeře, aby nešel ven. Za stavu 3:1 jsme se radovali, ale bylo to příliš brzy," dodal Pálffy. Slováci sice v oslabení dali gól na 3:1, ale také při svých trestech inkasovali tři branky.

O mistrovství světa se teprve rozhodnou

Pálffy byl ve Vancouveru jedním z osmi slovenských mistrů světa z roku 2002 z Göteborgu, kde tým triumfoval rovněž pod Filcovým vedením. Olympijský turnaj může znamenat konec úspěšně generace, která dokázala posbírat na světových šampionátech kompletní sbírku medailí.

"Bylo to asi naposledy, co jsme se sešli takto pohromadě. Chtěli jsme něco dokázat," podotkl Handzuš. "V takovém složení to už nikdy nebude, to se nikdy nevrátí. Člověk se chtěl loučit s medailí, ale bohužel," doplnil Višňovský.

V roce 2011 bude Slovensko poprvé v samostatné historii hostit mistrovství světa a někteří hráči z úspěšné generace by se mohli ještě doma představit. "To se uvidí. Momentálně nad tím nepřemýšlím," doplnil Handzuš. Višňovský se také nechtěl pod vlivem emocí rozhodovat, co bude dál. "Nějaký čas si to rozmyslím," řekl bek Edmontonu.